Socialistický realismus byl hlavním uměleckým směrem v Sovětském svazu a dalších socialistických zemích ve 20. století. Co je to socialistický realismus? Jaké jsou jeho hlavní znaky? Jak socialistických realismus ovlivnil architekturu a malířství? A co nám po socialistickém režimu zbylo? Nyní se společně podíváme na tyto otázky a přiblížíme si konkrétní příklady tohoto stylu.
Obsah
Co je to socialistický realismus?
Socialistický realismus byl umělecký styl, který vznikl ve 30. letech 20. století v Sovětském svazu. Jeho hlavním cílem bylo ukázat svět tak, jak si přáli vládci komunistických států. Umělci museli malovat a stavět tak, aby podpořili myšlenky socialismu. Stát přísně dohlížel na podobu umění a cenzuroval díla, která neodpovídala ideologii.
V roce 1934 byl socialistický realismus oficiálně přijat jako závazný umělecký směr. Hlavními zásadami byly pravdivost (interpretována státem), podpora lidu, věrnost komunistické straně a propagace ideologie. Umělci neměli volnost ve výběru témat nebo výrazových prostředků. Jejich tvorba totiž sloužila jako prostředek politické propagandy.
Jak socialistický realismus ovlivnil architekturu?
Stavby v tomto stylu byly velké a měly ukazovat sílu socialistického státu. Často kombinovaly prvky klasické architektury s moderními technikami. Typickým příkladem jsou ,,Sedm sester“, což jsou monumentální výškové budovy postavené v Moskvě v 50. letech. Tyto budovy spojují prvky neoklasicismus, baroka a právě stalinské architektury.
V Československu se socialistický realismus v architektuře projevil v Ostravě, v městské části Poruba. Bylo zde navrženo reprezentativní sídliště s důrazem na symetrii, velkolepost a zkrášlování veřejných míst.
Ikonické stavby socialistického realismu
Dalším příkladem je město Havířov, které bylo založeno v roce 1955 jako vzorové socialistické město. Stejně jako ostatní města či stavby byl Havířov postaven podle jasného plánu.
Reprezentativním příkladem socialistického režimu v Praze je hotel International v Dejvicích. Vznikl v 50. letech jako ukázka monumentální stalinské architektury. Jeho výzdoba i konstrukční řešení krásně reflektuje dobové snahy o vytvoření socialistické reprezentace ve veřejném prostoru.
Ideologické mantinely a nesvoboda v designu
V této době navíc vznikl zákon č.50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, který určoval, jak mají budovy vypadat. Byl ovlivněn ideologií a měl zaručit, že města budou touto ideologií ovlivněna taky. Na druhou stranu v designu měli architekti docela volnost. Zákon už dnes neplatí.
Jak vypadal socialistický realismus v malířství?
Ani pro malířství neplatila výjimka a muselo podporovat myšlenky socialismu. Obrazy často zobrazovaly dělníky, rolníky a vojáky jako silné a šťastné lidi. Byli vnímání tak, že pomáhají budovat lepší budoucnost. Hlavním cílem bylo vzbudit pocit hrdosti na socialistickou společnost a prezentovat režim jako spravedlivý a pokrokový.
Mezi nejznámější malíře patřil Alexandr Gerasimov, který maloval velké portréty sovětských vůdců. Jeden z jeho portrétů byl Stalin. V Československu tento styl používal Karel Souček. Maloval velmi detailní obrazy a snažil se zachytit optimistickou atmosféru budování socialismu.
Jedním z typických obrazů socialistického realismu je například ,,Dělníci na stavbě.“, kde jsou pracující zobrazováni v heroických pózách, s úsměvem a pod vedením rudých praporů.
Co po socialistickém realismu zbylo?
Oficiálně socialistický realismus zanikl pádem komunistických režimů v Evropě, jeho vliv je i přesto stále patrný. Mnoho budov zůstalo stát dodnes, přičemž některé prošly rekonstrukcí a jiné se staly historickými památkami. Výše zmiňované budovy v Ostravě či Havířově jsou dodnes považovány za významné urbanistické celky.
V malířství není tento styl už běžný, ale stále ho můžeme vidět v muzeích či na výstavách. Díla socialistického realismu jsou součástí sbírek Národní galerie nebo regionálních galerií, kde slouží jako svědectví o jedné z nejvýznamnějších epoch 20. století.
Socialistický realismus tedy byl nejen uměleckým směrem, ale také nástrojem propagandy. Jeho vliv na architekturu a malířství byl hluboký a jeho pozůstatky jsou stále naší součástí.
Zdroje: EDUČeskátelevize.cz, Wikipedie-malířství, Wikipedie-architektura, ČT24.cz, ÚstavDějinyUmění.cz, SORELA.cz, Vltava.rozhlas.cz, Totalita.cz
Fascinuje ji věda i objevování nového. Biochemie jí dává odpovědi, ale také vyvolává další otázky, které jí pomáhají zkoumat v laboratoři, ale i v kuchyni. Zajímá se o biohacking a hledá způsoby, jak vylepšit fungování těla i mysli. Miluje pohyb, který jí dodává energii a svobodu. Neustále hledá spojení mezi vědou, kreativitou a každodenním životem.