Oblečení se stejně jako vše ostatní stalo spotřebním zbožím a znakem luxusu statusu a moci. Mít drahé oblečení, designové kousky, dvakrát se nevyfotit v tom samém, neustále sledovat módní trendy a být in, to vše vede k tomu, že se každoročně jen v Česku vyhodí kolem 200 000 tun použitého textilu. Takzvaná rychlá móda je mnohem větší zátěží pro životní prostředí, než by se na první pohled mohlo zdát. Pokud se tedy snažíte žít co nejvíce eko, třídíte veškeré odpady, jíte lokální suroviny, ale každý měsíc ve vašem šatníku přibude nový kousek, příliš ve výsledku zlepšení planety nepomáháte. Pomineme-li fakt, že většina oblečení, které kupujeme v běžné konfekci, toho příliš nevydrží a přivřeme-li oči nad fakty, jak s největší pravděpodobností nové triko vznikalo, stále to nemění nic na tom, že na výrobu textilu se ročně spotřebuje zhruba 99 000 000 tun materiálů. A také na tom, že recyklace textilu je velmi komplikovaná.
Základem je samozřejmě tolik oblečení nekupovat a nebát se prohledat skříň, většina lidí až třetinu svého šatníku vůbec nenosí, nebo se pokusit nakupovat i v second handech. Když už potom budete kupovat nové kousky, nebojte si připlatit si za kvalitu. Jednak víte, kde bylo oblečení vyrobeno a nemusí vás trápit etická stránka věci která je u výroby ze zemí třetího světa diskutabilní, ale také kvalitní materiály mnohem více vydrží a hned tak se neobnosí. Starý textil si poté můžete “recyklovat” i doma. Můžete si například vyrobit plátěné tašky, využít ho na hadry na podlahu nebo stará trička zužitkovat jako pyžama. Když textil vyhazujete, čisté a příliš nezničené kusy vhazujte do kontejnerů na textil. Tyto kousky jsou dále ručně přebrány, část jich jde k potřebným, část se prodá a nejmenší část (asi jen 1 % ze 100 miliard vyrobených kusů oblečení) se recykluje. K tomu dochází v úzce specializovaných provozech, kde je textilie nastříhána na menší kusy a vyrábí se z ní utěrky proti prachu, utěrky pro péči na stroje nebo izolace a výplně do čalounictví.
