Asi nikdo se nikdy nechce dostat do situace, kdy bude potřebovat služby insolvenčního správce. Na druhou stranu, když už se někdy do takové situace dostaneme, je pomoc od odborníka v oblasti insolvenčního řízení k nezaplacení.
Ocitnout se v těžké situaci, kde nejsme nadále schopni splácet svoje dluhy, se může bohužel každý z nás. V takovém případě pro nás připadá v úvahu oddlužení neboli takzvaný osobní bankrot. Oddlužení může mít podobu splátkového kalendáře nebo zpeněžení majetkové podstaty, při které dochází k prodeji našeho majetku.
Abychom mohli podat návrh na povolení oddlužení, musíme se obrátiti na advokáta, notáře, soudního exekutora a nebo právě zmíněného insolvenčního správce, který nám pomůže nejen se všemi formalitami ohledně oddlužení, ale také nás celým procesem provede.
Insolvenční správce je člověk, který je bezúhonnou fyzickou osobou, disponuje vysokoškolským vzděláním v magisterském studijním programu, absolvoval povinnou praxi, vykonal odbornou zkoušku, uzavřel pojištění odpovědnosti za škodu a mnoho dalších věcí. Stát se odborníkem na insolvenční řízení a zároveň jeho průvodcem není totiž vůbec jednoduché.
Insolvenčního správce ustavuje do funkce Insolvenční soud, přičemž vybírá ze seznamu insolvenčních správců vedeným Ministerstvem spravedlnosti. Po dobu výkonu své práce má insolvenční správce celou řadu povinností, mezi které patří například nestrannost. Insolvenční správce by měl také vyvinout maximální úsilí k tomu, aby byli věřitelé uspokojeni v co největším rozsahu.
Insolvenční správce musí také striktně dodržovat insolvenční zákon, který mu mimo jiné ukládá povinnost podávat věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení, a to minimálně jednou za každé čtvrtletí.
V praxi se můžeme setkat nejen s „klasickým“ insolvenčním správcem, ale také s insolvenčním správcem předběžným, odděleným a zvláštním. S předběžným insolvenčním správcem se můžeme setkat ještě před rozhodnutím o úpadku dlužníka. Oprávnění předběžného insolvenčního správce jsou však podstatně užší než oprávnění běžného insolvenčního správce. Oddělený insolvenční správce má potom na starosti úkony, ze kterých je běžný insolvenční správce kvůli možné podjatosti vyloučen. A nakonec zvláštní správce, kterého soud ustanovuje v případě, že se v rámci řízení řeší problematika, která potřebuje zvláštní specializaci.