Možná ani nevíme, kolik různých věcí je ukrytých pod zemí. Denně po ní chodíme v domnění, že pod silnicí nebo chodníkem už se nic dalšího nenachází, jenom půda. To je ale omyl.
Spletité potrubí a kanalizace, tohle všechno se nachází nejen u rodinných domků, ale také pod silnicemi, i když možná s jedním malým rozdílem. Pokud se potrubí pokládá někde mimo hlavní komunikaci, tedy například v blízkosti zmíněných rodinných domů, nic nebrání tradičnímu způsobu vybagrování půdy a následné vložení a zavedení potrubí. Jak ale tohle udělat u silnice, kde denně projedou tisíce aut?
V takovém případě se využívá metody takzvaných zemních protlaků. Zemní protlaky pod sebou zahrnují několik typů bezvýkopových prací. A jak takové práce probíhají?
Prostřednictvím protlaků se do země umísťuje potrubí- takzvané „chráničky“, kterými se později povedou inženýrské sítě, potrubí plynu, vody nebo třeba kanalizace. Tato metoda se nepoužívá jen pro zavedení potrubí pod silnice, ale také například pod železničními drahami, pod vodními toky, pod zpevněnými plochami a mnohými dalšími. Metoda protlaku nám ušetří nejen peníze, ale i čas, protože díky ní se nemusí jednak vyřizovat povolení a zajišťovat dopravní omezení a druhak nedochází k narušení povrchu. Představa rozkopaných chodníků, rozebírání povrchu silnice, řezání asfaltu a mnoho dalších nepříjemností, které zavedením potrubí z daleka nekončí, zůstane naštěstí jen v naší hlavě.
Jednou z nejpoužívanějších technologií, které zemní protlaky zahrnují, je takzvané propichování. Hlavním principem u této metody, je protlačování hlavice do zeminy, která se tak zhutňuje. Do země se tedy hydraulicky vtlačují ocelové tyče a při zpětném vytahování se zemina roztahuje a může tak dojít ke vtažení potrubí. Tato metoda je vhodná do oblastí se stačitelnou zeminou.
Než se do protlačování dá pustit, musí se připravit dvě jámy- ta, kterou bude tyč vstupovat a ta, kde bude vystupovat. Vzdálenost mezi jámami může být až 12 metrů. Pokud je potřeba delší dráha, musí se vyhloubit třetí jáma, ale jejich vzdálenost opět nemůže přesáhnout 12 metrů. Následuje přesné zaměření trasy protlaku včetně jejího směru a úhlu spádu. Po těchto přípravách přichází na řadu zařízení, které zeminu zhutňuje, aby se vytvořil prostor pro vsunutí potrubí, jak je popsáno výše. Po vsunutí potrubí následuje protažení kabelů či trubek připravenými chráničkami a následně se šachta zahází.
Na první pohled možná docela jednoduchý princip, ale pravdou je, že bez speciálních strojů, vyvinutých přesně na tuto práci, by se zemní protlaky udělat nepodařilo. Pokud tedy chceme ušetřit čas, nervy i peníze s výkopy, je dobrou volbou, objednat si firmu, která nám protlaky udělá.
