Využíváme ji prakticky kdykoliv jdeme na záchod, sprchujeme se, nebo třeba umýváme nádobí. Přesnou představu o tom, jak vlastně funguje, ale většina z nás nemá. Kanalizace by se dala charakterizovat jako nekonečná spleť potrubí, které sice nevidíme, ale přesto mají v naší domácnosti nenahraditelnou funkci.
Ať už bydlíme v rodinném domě nebo v bytě, bez vnitřní kanalizace bychom dost dobře nemohli fungovat. I když přesný princip fungování potrubí znát nemusíme, je dobré mít alespoň základní přehled o tom, jaké druhy existují a k čemu vlastně slouží. Díky těmto znalostem dokážeme v případě poruchy alespoň zhruba identifikovat problém a lépe se nám bude komunikovat s opraváři a jinými odborníky. Asi nejčastější problém, se kterým se můžeme setkat je ucpaná kanalizace. V tomto případě je dobré využít služeb odborníka, který nám kanalizaci vyčistí.
Takzvaná domovní kanalizace se skládá ze čtyřech typů potrubí – připojovacího, větracího neboli odvětrávacího, odpadního neboli stoupacího a svodného neboli ležatého. Jednotlivá potrubí se od sebe liší umístěním a tvarem tvarovek.
Připojovací potrubí je vlastně jakýmsi prvním milníkem, který musí odpad překonat na cestě od nás do kanalizace. Je napojené přímo na umyvadlo, dřez nebo záchodovou mísu. Připojovací potrubí dále ústí do potrubí odpadního, tedy stoupacího. Nejčastějším materiálem používaným na tento typ trubek je polyetylén nebo polypropylén.
Odpadní potrubí má asi největší spád. Vede splaškovou vodu svislým směrem od připojovacího potrubí až k potrubí svodnému. Větrací potrubí potom představuje jediné potrubí, které není voda ale kanalizační plyn. Toto potrubí má jednoduchou úlohu – odvádět plyny a zápachy z potrubí do volného ovzduší a zároveň vyrovnává tlak v potrubí. V panelovém domě je tak například z každého patra zvlášť odváděna splašková voda z jednotlivých bytů připojovacím potrubím do potrubní odpadního, které má podobu jedné trubky procházející napříč celým domem až do posledního patra.
Zatímco všechny zmíněné potrubí fungují napříč všem patrům budovy, svodné potrubí se vede až na konci celého systému, v zemi. Trubky se ukládají do výkopu asi 30 centimetrů pod podlahou, aby bylo chráněno před mechanickým poškozením. Výjimku však tvoří některé budovy, kde se svodné potrubí vede zavěšené pod stropem.
