Množství vysokých škol a široké možnosti výběru oborů způsobují, že se drtivá většina mladých lidí rozhoduje „prodloužit si mládí“ vysokoškolským studiem. K podobnému rozhodnutí děti často nutí rodiče už od základní školy. Od malička jim vtloukají do hlavy, že jestli chtějí v životě něco dokázat, musí mít před jménem minimálně dvě ale ideálně tři a více písmen. Tuto vizi často podpoří i tím, že dítě pošlou na gymnázium, aby bylo později prakticky donuceno na vysokou školu jít.
Po absolvování gymnázia mají totiž mladí lidé spoustu teoretických vědomostí a všeobecný přehled, nicméně když se rozhodnou jít po maturitě pracovat, je dost možné, že skončí za pokladnou v supermarketu. Většina zaměstnavatelů totiž požaduje pro výkon práce nějakou specializaci či praxi, která absolventům gymnázia zkrátka chybí. Zatímco dříve bylo studium na vysoké škole známka jakési prestiže, dnes je vysokoškolák každý druhý a spousta lidí se na studenty dívá skrz prsty. Kvůli snadné dostupnosti vysokých škol se totiž nezřídka kdy stává, že mladí lidé využívají statutu studenta jen proto, aby nemuseli jít do práce.
Řemeslo je oproti tomu dnes silně na ústupu. Mladí lidé ztrácí motivaci vyučit se nějakému řemeslu a živit se takzvaně „rukama“. Na vině může být mnoho faktorů, mezi kterými hraje roli rozhodně také pohled společnosti na ně. Právě kvůli neustálému zvyšování průměrného dosaženého vzdělání, mají někteří lidé pocit, že vyučit se nějakému řemeslu, by byla ostuda. Spousta lidí se také bojí nedostatku peněz vzhledem k neustálé automatizaci ve společnosti.
Opak je však pravdou. Většina mladých lidí netuší, že budoucnost řemeslníků je růžová. Nemluvě o tom, že v dnešní době, kdy je vše vyráběno na strojích v sériové výrobě, si lidé mnohem více váží ručně dělané práce, za kterou jsou ochotní si i řádně připlatit. Ne každý je navíc studijní typ a ležení v knížkách na vysoké škole by pro něj bylo spíše trápení. Při řemeslu se nemusíme nic učit nazpaměť, stačí nám zručnost a chuť se v činnosti zdokonalovat.
Kvůli tlaku, který v poslední době přichází ze strany společnosti v podobě „nutného“ vysokoškolského vzdělání, si někteří lidé vybírají práci, a s tím spojené vzdělání, podle toho, co má největší prestiž, a nikoliv podle toho, co je baví. Je však třeba si uvědomit, že v práci strávíme většinu svého života a pokud se do ní budeme rádi vracet a bude nás bavit, pozitivně se to odrazí nejen na našem pracovním výkonu, ale také kvalitě života.
