Možná si ještě vybavíte, jak jste se znuděně v hodinách dějepisu učili o jednotlivých dávných kulturách a jejich názvy si pamatovali podle toho, jak zpracovávali keramiku. Práce s přírodními materiály a tím, co se dalo snadno zpracovat provázela člověka od jeho počátku. Již velmi brzy lidé objevili, že hlína na slunci ztvrdne do požadovaného tvaru a dá se následně využít. Nejstarší známí keramická soška na světě pochází dokonce z našich končin a každý o ní musel slyšet. Věstonická Venuše pochází z těžko představitelné minulosti z období zhruba 25 000 let před naším letopočtem.
Právě ve středověku i vznikl název, který pro tuto činnost známe do dnes a to keramika. Slovo pochází z řeckého keramos, které označuje hlínu a hrnčířské výrobky. I tak jednoduchá činnost jako je práce s hlínou se postupem času vyvíjela. Ve starší době kamenné už lidé znají výpal keramiky v peci, a spolu s vynálezem kola přichází revoluce i v hrnčířství v podobě hrnčířského kruhu. Další objevy pak na sebe nenechaly dlouho čekat, pomocí příměsí do původní směsi a jílu vznikají materiály, které mají mnohem širší využití jako jsou kachličky a cihly. S barevnými glazurami se potom umění tvoření z hlíny posunulo na další úroveň a vznikají pravé umělecké skvosty.
V dnešní době známe práci s keramickou hlínou především jako relaxaci, při které může člověk přijít na jiné myšlenky, propustit uzdu kreativitě a fantazii, a nakonec si odnést nějakou pěknou ozdobu domácnosti. Ovšem označení keramika se dnes používá i pro směsi, které s původní hlínou mají pramálo společného. Futuristické high-tech materiály s tímto označením využívá armáda jako součást pancéřování, uplatňují se ve vrtácích i pilách a díky fyzikálním a chemickým vlastnostem se využívá i v elektrotechnickém průmyslu.
