Žijeme v zemi, kde nám přijde naprosto samozřejmé jít do lesa. Ani si neuvědomujeme, že ten zážitek plný vůně dřeva, pryskyřice a měkkého našlapování po mechu je něčím výjimečným, po čem lidé z jiných zemí možná touží. Stejně tak jako my po žhavém slunci, moři a písčitých plážích.
Za les považujeme místa, kde rostou stromy do výšky alespoň pět metrů na rozloze půl hektaru a kde koruny stromů pokrývají alespoň deset procent plochy. Lesy mohou být listnaté, jehličnaté nebo smíšené. V České republice se v lese nejčastěji setkáte se smrkem ztepilým, a to proto, že je hojně vysazovaný a někde nahradil i původní porosty borovice a jedle.
Lesy jsou chráněným krajinným prvkem, jejich ochrana je stanovená zákonem. A není divu, protože lesy mají v přírodě velmi důležité funkce, na nadarmo se říká, že jsou „plícemi Země“. Z ovzduší dokáží odfiltrovat prach, plyny a radioaktivní látky. Často můžeme pozorovat jev, kdy z lesů stoupá pára. Je to proto, že se z nich voda intenzivně odpařuje, akumuluje v atmosféře a v místě hojného výskytu lesů bývají častější srážky. Při silnějších deštích lesy chrání okolní prostředí před povodněmi, protože dokáží spoustu vody zadržet a vsáknout. Silné kořeny stromů jsou schopny zadržet půdu na svazích, takže se nesesouvá.
Do lesa ale rádi chodíme z úplně jiného důvodu. Kde jinde uvidíme tolik zvířat, ptáků, brouků a jiných živočichů, než právě tam? Uvidět v lese běžet srnku, laň, zajíce nebo třeba divočáka není nic výjimečného. Ptáci nad našimi hlavami vydávají různé zvuky, ve větru se hýbou větve a celá ta atmosféra je pravým balzámem na naše technologiemi všeho druhu ničené smysly.
Les je zdrojem neocenitelné suroviny – dřeva. Kdysi se těžilo zcela nekontrolovaně, a to až do té míry, že lesům na mnoha místech hrozil zánik. Potom ale lidé pochopili, že přirozená obnova lesa nestačí a o porost je třeba pečovat. Vznikl obor lesnictví, který usiluje o rovnováhu mezi produkcí a spotřebou dřeva. Specialisté, kteří pracují pro různé společnosti, vlastnící a spravující lesy, se starají nejen o řádnou těžbu dřeva, odvoz poražených kmenů, ale také o pěstební činnost. Zakládají školky, v nichž vysazují nové sazenice lesních dřevin, starají se o to, aby vzrostlé stromy neničili škůdci. Protože jejich činnost navazuje na další zpracování dřeva, dřevní hmotu vykupují a případně zajistí i těžbu. Majiteli lesa tak ušetří spousty starostí.