Zatímco ve středověku byli pasíři oceňovanými řemeslníky, kteří nesměli chybět u výroby žádné rytířské zbroje a byli často vyhledávaní i měšťany a šlechtou, dnes už jen málokdo ví, co si pod tímto řemeslem představit. Mnozí si možná podle popisu práce pasíře spletou s uměleckými kováři nebo zámečníky, výrobky nabízejí podobné, avšak metoda jejich zpracování se v mnohém liší.
Historie tohoto řemesla sahá do 13. a 14. století, největší slávy rytířů a šlechticů, kdy na žádné zbroji nesměl chybět pás na upevnění meče. Oděvy zase neměly kapsy, takže pásy na zbraně a měšce byly běžnou součástí oděvu. Odtud také pochází samotný název povolání, je odvozen od pásu. Navíc tyto pásy a jejich zdobnost a preciznost výroby odkazovaly na postavení svého majitele, proto se s ozdobnými prvky z mědi, mosazi a drahých kovů nešetřilo. Pasíři je zpracovávali za studena, opracovávali do přesných tvarů a jejich metody práce s kovy se do dnešních dob příliš nezměnily. Právě v tom se liší pasířství od kováře, kovář pracuje s rozžhaveným železem.
A kde tedy najde své uplatnění umělecký pasíř dnes, když doba velkolepých rytířských turnajů a zdobných pásů je již dávno za námi? Kvalitní řemeslná ruční práce je i dnes velmi ceněna, v mnoha případech se jedná až o umělecká díla, která ozvláštní a zkrášlí každý prostor. Zkušený pasíř si poradí se vším, od mříží přes zábradlí až po drobné ozdobné doplňky interiérů jako jsou věšáky, svícny, originální lustry nebo umělecké plastiky. Mezi jejich vizitku se také řadí vývěsní štíty a cedule, venkovní lampy, schránky a další. Velmi dobře je jejich práce patrná a nejvíce ceněná při restaurování dobových interiérů, středověkých krčem, drobných předmětů jako korbelů, svícnů i šperků a také digestoří nad krby.
