Ve vlastním domě si jeho majitel může dělat prakticky všechno, co se mu zlíbí. Také záleží na něm samotném, zda se o dům pečlivě stará, pravidelně ho opravuje, rekonstruuje a stará zařízení vyměňuje za nová, moderní. Pokud z nějakého důvodu opravy nedělá, následky svého konání nese na svých bedrech. Zcela jiná situace nastává v bytových domech, kde žije více rodin a jednotlivců. V domech, kde jsou byty v osobním nebo družstevním vlastnictví, si uživatelé nebo majitelé bytů volí ze svého středu zástupce, kteří přebírají odpovědnost za správu domu. Pokud byty patří městu, zpravidla se zřizuje bytový podnik, který se ujme všech povinností. Bytový podnik se stará nejen o byty, ale také nebytové prostory, společné prostory, části a zařízení domu, věnuje se běžné údržbě a drobným opravám, souvisejícím s užíváním bytů. Je sepsán domovní řád, ve kterém jsou podrobně určena pravidla pro uživatele bytů tak, aby jejich společné soužití probíhalo klidně a nepřinášelo výrazné problémy. Bytový podnik se stará také o výběr nájemného a úhrady za služby.
Byty jsou určeny k bydlení, mohou mít i příslušenství jako sklep, komoru na chodbě nebo půdní prostory. Nebytové prostory se využívají k provozování výroby, obchodu, služeb, mohou v nich být archivy, garáže nebo sklady. Společné části domu, jako jsou vchody, schodiště, chodby, lodžie, terasy, sušárny, kočárkárny, kolárny, kotelny a výtahy užívají všichni obyvatelé domu.
Základním předpokladem dobrého soužití nájemníků a uživatelů nebytových prostor je dodržování klidu v domě. Nájemci bez oprávněného důvodu nesmí oběžovat sousedy nadměrným hlukem. Toto pravidlo je nutné dodržovat zejména v době nočního klidu, který je nejčastěji stanoven na dobu od 22. hodiny večerní do šesté hodiny ranní. V tomto časovém úseku není dovoleno používat hlučné přístroje a vykonávat činnost, která by obyvatele sousedních bytů mohla rušit.
