V České republice je v současné době asi 4,2 milionů hektarů zemědělské půdy. Z toho 3 miliony hektarů připadají na ornou půdu. Na té se pěstují různé plodiny, nejdůležitější jsou obiloviny, které pokrývají více než polovinu osevních ploch. Na většině polí se pěstuje pšenice a ječmen, dále pak další obilniny jako oves a žito, olejniny, luskoviny a pícniny. Trvalé kultury představují travní porosty, zahrady a ovocné sady, vinice a chmelnice. Rostlinná výroba je zaměřena na produkci potravin, krmiv a surovin pro potravinářský a farmaceutický průmysl, a také pro různá odvětví lehkého průmyslu.
Hlavním produktem obilnin jsou suché plody, tzv. obilky, vedlejším produktem je sláma. Z luskovin se získávají suchá semena. Tím, že obsahují poměrně vysoké množství bílkovin, říká se jim také bílkovinné zrniny. Vedlejší produktem luskovin jsou suché i zelené rostliny, které se používají se krmení dobytka. Olejniny produkují suchá semena, která se dají skladovat, ale ne tak dlouho jako obilniny a luskoviny. Rostlinné tuky v nich obsažené se mohou rozkládat, a proto je žádoucí, aby byla zpracována co nejdříve po sklizni. Šroty a pokrutiny se zkrmují, někdy se olejniny dokonce pěstují kvůli zelené hmotě. Přadné rostliny se pěstují pro sklerenchymatická vlákna, uložená ve stoncích, listech a plodech rostlin. Různými technologickými postupy se z rostlin získávají a zpracovávají v textilním průmyslu. Nejlevnějším zdrojem krmiv jsou jeteloviny s vysokým obsahem stravitelných dusíkatých látek. Pokud se po sklizni nezkrmí, usuší se na seno nebo silážují.
Živočišná výroba v celosvětovém měřítku převažuje nad rostlinnou, a to zejména v zemích s rozvinutou tržní ekonomikou. Krmivová základna je geograficky oddělena od chovu a při rozmístění živočišné produkce se uplatňuje hlavně spotřeba. Živočišná výroba se dá rozdělit na intenzivní a extenzivní, v řadě zemí dochází ke kombinaci obou způsobů.