JZD v novém kabátě

JZD v novém kabátě

Už jste někdy slyšeli zkratku JZD? Tato zkratka se v minulosti používala pro pojem „jednotné zemědělské družstvo“ a je stará již několik desítek let. Tento pojem by nicméně měl být známý každému z nás, ať už ze školy nebo z vlastních vzpomínek. Zasloužila se o to hlavně doba za komunismu, kdy docházelo k takzvané kolektivizaci venkova. Jak už sám název napovídá, při tomto procesu docházelo k zabavování soukromého majetku jednotlivců a k jeho přeměně na majetek kolektivní. V praxi to tedy mohlo znamenat, že nějaký sedlák, vlastnící nějakou ornou půdu, kde má již zaběhlou zemědělskou výrobu, a kterou si celý život pracně budoval, o ni v momentě jakoby mávnutím kouzelného proutku přišel. Komunistická strana Československa označila zmíněné sedláky za „vesnické boháče“, s nimiž se musí vypořádat v rámci třídního boje.

V České republice začala kolektivizace brzy po roce 1948, kdy u nás došlo ke komunistickému převratu. Sedláci i menší rolníci byli tou dobou nuceni ke vstupu do JZD a to ať dobrovolně nebo nedobrovolně. Hlavním účelem bylo vytvoření velkých jednotných orných ploch, které se měly alespoň vzdáleně podobat sovětským kolchozům.

První fáze kolektivizace byla dobrovolná a probíhala přátelskou formou, ve druhé etapě, kdy zemědělci začali tušit nějaké nekalosti, došlo k jejich hromadnému vystupování z družstev, čemuž byla ve třetí etapě učiněna přítrž násilnou a nedobrovolnou kolektivizací.

V současnosti (po zániku socialismu) už některá bývalá JZD nenajdeme, protože buď docela zanikla, nebo si změnila název a přetransformovala se na jinou firmu. Některá JZD ovšem družstvy zůstala a pod současným názvem „zemědělská družstva“ fungují do dnes. Činnost dnešních zemědělských družstev je vesměs zpracování a prodej různých rostlinných a živočišných produktů, prodejem obilí, mléka a dalšího. Některá družstva nabízejí například také prodej telat a býčků na výkrm. Jedním takovým je například zemědělské družstvo Čížkrajice, nacházející se ve stejnojmenné obci v Jihočeském kraji.