Jistě vám už někdy na stůl přistál talíř plný brambor, zeleniny nebo čerstvého křupavého pečiva. Všechny tyto pochoutky zajišťují tvrdě pracující zemědělci, kterých ale v současné době rychle ubývá. Většina lidí si totiž neuvědomuje, co za jejich obědem stojí a význam zemědělství je tak opomíjen. Ač díky němu lidstvo vzniklo a mohlo se rozvíjet, dnes je pozornost upínána k lukrativnějším oborům – ke zdravotnictví, řemeslům, obchodu či službám. Česká republika se dnes v oblasti zemědělství potýká se stejnými problémy jako EU a zbytek vyspělého světa – na uživení populace stačí s moderními technologiemi poměrně malé procento zemědělců, ti tím ale přicházejí o svůj hlas ve společnosti. Nejedná se o dostatečně velkou skupinu, aby zajímala volební strany či voliče, a tak se zemědělství propadá do stále větších problémů.
Zemědělství se dá rozdělit na dvě základní odvětví – živočišnou a rostlinnou výrobu. V celosvětovém měřítku převládá živočišná výroba nad rostlinnou, a to především v zemích s rozvinutou tržní ekonomikou. Rostlinná výroba je základním odvětvím zemědělství a jak už napovídá název, zabývá se pěstováním rostlin. Její produkty slouží k výživě lidí a hospodářských zvířat i jako suroviny pro lehký či farmaceutický průmysl. Ze všech zemědělských plodin je pro lidskou populaci vhodná asi jedna čtvrtina, zbývající úroda bývá zužitkována z největší části jako krmivo a stelivo pro zvířata, z menší pak jako průmyslové suroviny, z nevyužitých zbytků se stává humus, který obohacuje půdu o potřebné živiny.
Už na základní škole jsme se v hodinách přírodopisu učili rozeznávat obiloviny, olejniny, luskoviny a pícniny, ty jsou totiž základními rostlinnými komoditami. V České republice je v současné době asi 4,2 milionů hektarů zemědělské půdy, z toho 3 miliony hektarů připadají na ornou půdu. Nejrozšířenější skupinou pěstovaných plodin jsou už dlouhá léta obiloviny, které v současnosti zaujímají zhruba 1,6 milionu ha. Nejčastěji pěstovaná je pšenice a ječmen, do této skupiny však patří také oves, žito, rýže, pohanka, či v současné době v kuchyni velmi oblíbený amarant.
Kromě zmíněných obilovin je podstatnou součástí českého zemědělství také pěstování olejnin, nejčastěji řepky či slunečnice, vitamíny nabitých luskovin, mezi něž patří hrášek, čočka či fazole, a především také pěstování okopanin, pro něž je charakteristický způsob pěstování založený na intenzivním ošetřování půdy v meziřádcích, případně i mezi rostlinami v řádcích. Asi nejznámějšími a nejužívanějšími hlíznatými okopaninami jsou brambory. Bramborám vyhovuje především chladnější vlhké podnebí, jaké najdeme na severu Evropy a USA, i v Česku se ale jedná o tradiční surovinu, ač dnes její pěstování zabírá asi 1 % orné půdy, a to dále klesá. Brambory jsou navíc napadány nejrůznějšími škůdci, nejčastěji plísní bramborovou, která v historii způsobila nejeden hladomor a notoricky známou mandelinkou bramborovou, což zemědělcům práci příliš neulehčuje.
