Proč zemědělství ve vyspělých zemích stále více upadá?

Proč zemědělství ve vyspělých zemích stále více upadá?

Jistě vám už někdy na stůl přistál talíř plný brambor, zeleniny nebo čerstvého křupavého pečiva. Všechny tyto pochoutky zajišťují tvrdě pracující zemědělci, kterých ale v současné době rychle ubývá. Většina lidí si totiž neuvědomuje, co za jejich obědem stojí a význam zemědělství je tak opomíjen. Ač díky němu lidstvo vzniklo a mohlo se rozvíjet, dnes je pozornost upínána k lukrativnějším oborům – ke zdravotnictví, řemeslům, obchodu či službám. Česká republika se dnes v oblasti zemědělství potýká se stejnými problémy jako EU a zbytek vyspělého světa – na uživení populace stačí s moderními technologiemi poměrně malé procento zemědělců, ti tím ale přicházejí o svůj hlas ve společnosti. Nejedná se o dostatečně velkou skupinu, aby zajímala volební strany či voliče, a tak se zemědělství propadá do stále větších problémů.

Zemědělství se dá rozdělit na dvě základní odvětví – živočišnou a rostlinnou výrobu. V celosvětovém měřítku převládá živočišná výroba nad rostlinnou, a to především v zemích s rozvinutou tržní ekonomikou. Rostlinná výroba je základním odvětvím zemědělství a jak už napovídá název, zabývá se pěstováním rostlin. Její produkty slouží k výživě lidí a hospodářských zvířat i jako suroviny pro lehký či farmaceutický průmysl. Ze všech zemědělských plodin je pro lidskou populaci vhodná asi jedna čtvrtina, zbývající úroda bývá zužitkována z největší části jako krmivo a stelivo pro zvířata, z menší pak jako průmyslové suroviny, z nevyužitých zbytků se stává humus, který obohacuje půdu o potřebné živiny.

Už na základní škole jsme se v hodinách přírodopisu učili rozeznávat obiloviny, olejniny, luskoviny a pícniny, ty jsou totiž základními rostlinnými komoditami. V České republice je v současné době asi 4,2 milionů hektarů zemědělské půdy, z toho 3 miliony hektarů připadají na ornou půdu. Nejrozšířenější skupinou pěstovaných plodin jsou už dlouhá léta obiloviny, které v současnosti zaujímají zhruba 1,6 milionu ha. Nejčastěji pěstovaná je pšenice a ječmen, do této skupiny však patří také oves, žito, rýže, pohanka, či v současné době v kuchyni velmi oblíbený amarant.

Kromě zmíněných obilovin je podstatnou součástí českého zemědělství také pěstování olejnin, nejčastěji řepky či slunečnice, vitamíny nabitých luskovin, mezi něž patří hrášek, čočka či fazole, a především také pěstování okopanin, pro něž je charakteristický způsob pěstování založený na intenzivním ošetřování půdy v meziřádcích, případně i mezi rostlinami v řádcích. Asi nejznámějšími a nejužívanějšími hlíznatými okopaninami jsou brambory. Bramborám vyhovuje především chladnější vlhké podnebí, jaké najdeme na severu Evropy a USA, i v Česku se ale jedná o tradiční surovinu, ač dnes její pěstování zabírá asi 1 % orné půdy, a to dále klesá. Brambory jsou navíc napadány nejrůznějšími škůdci, nejčastěji plísní bramborovou, která v historii způsobila nejeden hladomor a notoricky známou mandelinkou bramborovou, což zemědělcům práci příliš neulehčuje.