Nejen v cizině, ale i v obchodech můžeme potřebovat překlad

Nejen v cizině, ale i v obchodech můžeme potřebovat překlad

Obchody obecně můžeme rozdělit hned do několika kategorií podle různých kritérií. Asi to první, které nás všechny napadne je rozdělení podle sortimentu, který nabízejí. Pokud si chceme například koupit rohlíky na večeři, asi jen těžko zamíříme do obchodu s oblečením a módními doplňky. Obchody můžeme také dělit podle velikosti a komplexnosti. Některé obchody se specializují například jen na rybářské potřeby a v jiných, z pravidla větších supermarketech, najdeme všechno od kosmetiky přes papírenské potřeby až po zmíněné jídlo.

Tohle asi není nic překvapivého. Málokoho už ale napadne rozdělit obchody podle přístupu personálu. Každý z nás asi pozná ten rozdíl, jaké to je, když jdeme nakupovat do prodejny, kde nás prodavač sotva pozdraví a stojíc za pultem znuděně sleduje displej telefonu a z toho navštívíme prodejnu, kde se nás hned u vchodu ujímá zkušený prodavač a vede nás hned k tomu, co potřebujeme. Pokud jdeme nakupovat do sámošky, odborné poradenství k tomu, jaký si vybrat jogurt nebo jestli koupit chleba už nakrájený nebo v celku asi nepotřebujeme. Jsou ale také obchody, kde se bez odborné rady zkrátka neobejdeme.

Jako příklad takového obchodu můžeme železářství. I když každý muž je pochopitelně od přírody „Bořek stavitel“ a opravář z povolání, ani on si nemusí být jistý jaký šroubek či hmoždinku na práci zvolit. Navíc do železářství nemusí zdaleka chodit jen muži. Tradiční model, který fungoval dřív- muž se staral o technické věci v domácnosti a žena stála u plotny, už je dávno pryč. Není tedy výjimkou, že si ženy spravují kohoutky a tlučou poličky v ložnici úplně samy.

V železářství však nenajdeme z daleka jen šroubky, matičky a pily. Na své si zde přijdou i zahrádkáři. Motyky, lopaty, rýče a mnoho dalších nástrojů, bez kterých se zvelebování naší zahrady neobejde.

I když v železářství natrefíme na ochotný personál, nemáme ještě zdaleka vyhráno. Podobně jako když hovoříme s lékařem, můžeme mít i v železářství pocit, že zákonitě nemluvíme stejným jazykem. Klíče šestky, trubky tříčtvrtky, vrták osmička a mnoho dalších výrazu po jejich vyřčení se cítíme snad ještě zmatenější, než jak jsme do obchodu přicházeli. Skoro by se zdálo, že na nákup obyčejných šroubků bychom potřebovali odborné vzdělání. Naštěstí pokud prodejce na jejich nesrozumitelný jazyk upozorníme, většinou nám vše vysvětlí i „česky“.

Pokud jsou lidé ochotní a rozumní, vždycky najdou společnou řeč. A tohle platí nejen ve vztazích, ale i v železářstvích.